Takže na potterwebu se objevil překlad nového rozhovoru s Emmou,rozhovor poskytla portálu Newsweek. Emma zde mluví o svém kamarádství s Danem a Rupertem, o své budoucnosti u filmu a o tom, jak je na tom s kluky.
Blahopřejeme k úspěchu u zkoušek.
Děkuju. Jsem opravdu šťastná. Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit.
Užíváš si pořád natáčení HP filmů i po všech těch letech?
Umm, jo. Je hezké, že máme pokáždé nového režiséra. Pořád jsou tu nové výzvy a to je opravdu pěkné.
Dan Radcliffe řekl, že poslední režisér David Yates mu opravdu pomohl jako herci. Platí to i pro tebe?
Jo, rozhodně. David se nespokojí s ničím, co vypadá jako hraní. (smích) Pořád chce, aby naše výkony byly skutečné a abychom se pořádně vcítili do postav. Opravdu chce, aby to působilo skutečně. Čtvrtý film byl plný bojových úkolů, draků a takových věcí. Tenhle film je spíš o boji Harryho s jeho vnitřními démony než s draky. Je to o emocionální cestě. Takže myslím, že David je pro tohle opravdu perfektní režisér. Jeho předchozí práce byly většinou politicky zaměřené jako “Sex Traffic” nebo”The Girl In The Cafe”. Takže poslední díl by měl ukázat víc z okolního světa kolem Bradavic. (Ministerstvo kouzel omezuje osobní svobodu a občanská práva a následně vypukne vlna útoků.) Myslím, že se tenhle díl bude docela týkat toho, co jsme my všichni zažili s teroristickými útoky.
Když jsme spolu dělali poprvé před šesti lety rozhovor, tak tě Dan a Rupert docela škádlili.
(smích) Jo.
Jak je to mezi vámi třemi teď?
Vlastně mě pořád rozesmívají. Už nedělají tolik vtípků jako kdysi, což je docela milé. Máme moc pěkné, bláznivé přátelství.
Jsou pro tebe jako bratři?
Jo, tak nějak. Je to zábavné. Máme velmi intenzivní a dlouhé přátelství. Teď už se známe šest let a vídáme se skoro každý den. Takže mě už vlastně asi viděli v každém stavu. Viděli mě tehdy, když jsem byla nejvíc okouzlující, a viděli mě taky v šest ráno bez make-upu. Jsou jako moji bratři. A přešli jsme spolu přes všechny ty dobré i špatné a hlavně šílené zážitky společně. Jo, je to hezké.
Chtěla bys zůstat herečkou?
Opravdu nevím. Daniel a Rupert se zdají být jistí. Já nevím. Nechtěla bych, aby byl Harry potter poslední věcí, kterou natočím. Přišla jsem k herectví docela zábavnou cestou. Většina lidí, která chce hrát, musí hodiny sedět na konkurzech a pořád to zkoušet. Kdežto jak se zdá, já jsme šla rovnou na vrchol a to jsem předtím neměla žádné zkušenosti. Je to docela divná pozice, ale zároveň je to úžasné, protože mi to dalo tolik možností a voleb. Rozhodně bych chtěla zkusit další filmy, abych věděla jaké to je. A taky bych moc chtěla zkusit divadlo, protože by mě opravdu těšila přímá odezva z publika. Miluju to, když můžu rozesmívat lidi. Miluju hraní, ale je milion dalších věcí, které mě taky baví dělat. (pauza) Možná to vypadá, že jsem nevděčná. Byla mi dána taková úžasná příležitost, ale budu muset dál pokračovat, abych viděla, co se stane.
Dobře, nepředpokládá se, že budeš v 16-ti znát všechny odpovědi.
Jo, lidi se mě pořád ptají, takže si myslím, že už bych to měla vědět. (smích) Každý se mě ptá: “Tak co chceš dál dělat se svým životem?” A já si vždycky jenom povzdychnu.
Máš ráda ty půvabné okamžiky tvé práce?
Půvabné okamžiky?
Premiéry, šaty, vlasy, make-up…
Vypadá to, jako bych byla slavná dva týdny v roce. (smích) Vím, že to zní divně, ale je to tak. Ty okouzlující okamžiky vypadají trochu jako šílený surrealistický sen. Ale jo, užívám si to. Když přijedete do města (na premiéru), cítíte se trochu nejistě, protože lidi na vás volají a mávají a vy jste hnáni z jednoho místa na druhé a najednou jste v těch nádherných šatech. Je to trochu šílené, ale je to dobrá legrace. Myslím, že to, co na tom mám nejraději, je cestování. Kdyby nebylo Harryho Pottera, nikdy bych nejela do Ameriky nebo do Evropy - no dobře, možná až bych byla starší. Takhle jsem mohla vidět New York. Viděla jsem Čínu, Tokio, LA, Chicago, všechna tahle úžasná místa. Takže to bylo opravdu skvělé. A let první třídou, to je fakt zážitek.
To je na tom to nelepší, ne?
Bože, namáte ani představu! Miluju ty maličkosti jako tašky do letadla, které dostane a ve kterých jsou věci jako malý kartáček na zuby. A polohovací sedadla! Tohle jsou pro mě největší události.
Dobře, Emmo, teď je jisté, že už nebudeš muset znovu cestovat normálními dopravními prostředky.
(smích) Díky.
A co schůzky s kluky? Věnují ti kluci hodně pozornosti?
Lidi mi říkají: “Pro tebe to musí tak lehké. Musí ti ležet u nohou.” Doopravdy to moc lehké není. Opravdu ne. Předpokládám, že kluci jsou ze mě buď vystrašení a utíkají přede mnou, nebo si ze mě můžou zase cvrknout. (dlouhá pauza, povzdech) Je to jako minové pole, abych tak řekla upřímně. Opravdu. Je to stresující.
Je to stresující dokonce i když nejsi slavná.
Já vím! Vlastně mám opravdu ráda kluky za kamarády. Mám asi stejně kamarádů jako kamarádek, což je myslím docela neobvyklé. Ale protože se pohybuju kolem filmu, tak kolem bývají spíš kluci než holky. Plus víte kolik tady trávím času. Jsem tu 11 měsíců v roce a ve volném čase, který mám, přebíhám mezi rodinou a kamarády, které mám. Takže budu muset prostě počkat. Možná mě někdo najde. Uvidíme.
Určitě je mezi štábem hodně šikovných kluků, ale ti na tebe budou asi moc staří.
Jo. To je můj problém. Říkám si: “Jo, ten vypadá dobře, ale je mu tak 25. Pojď a pomoz mi z toho.” Ale ne, tohle se doopravdy nestalo. (smích)
___________________________________________________________________________
Každý Harry Potter je temnější než ten předchozí. Bude to tak i s Fénixovým řádem?
Rupert: Rozhodně. Tentokrát musí Harry bojovat s vlastními démony více než s draky a dalšími příšerami. Fénixův řád bude rozhodně temnější než Ohnivý pohár.
Jak je David Yates, režisér Fénixova řádu, odlišný od ostatních režisérů, se kterými jste pracovali?
Emma: David je velmi přesný a pečlivý, pokud jde o hraní. Vždycky hledá dokonalost a nebojí se jednu scénu točit několikrát, dokud náš výkon není perfektní. Často je to vyčerpávající, ale cítím, že jsem pokročila jako herečka.
Rupert: Ve srovnání s Mikem Newellem, režisérem Ohnivého poháru, je David opravdu klidný. Vždy zůstává v klidu, což nebyl vždycky Mikeův případ, protože pokud jsme neudělali přesně to, co chtěl, nebo pokud jsme něco zahráli špatně, tak zvýšil hlas nebo ná dokonce vynadal. David je oproti němu klidnější a trpělivější.
Už to bude přes šest let, co se znáte. nelezete si ještě na nervy?
Emma: (smích) Musím připustit, že je to pro mě někdy těžké" Ne, samozřejmě si dělám srandu... Naše přátelství není falešné a dneska už Dana a Ruperta považuju skoro za své bratry. Těch 6 let jsme se viděli skoro každý den a velmi dobře jsme se poznali. Rupert a Daniel mají v mém životě velké místo. Byli jsme tu pro sebe vždycky, když se stalo něco špatného a taky jsme spolu sdíleli všechny skvělé zážitky.
Rupert: Taky považuju Emmu za člena své rodiny. Hodně lidí je překvapených, že se mimo natáčení moc nevídáme. Ale musíte pochopit, že se vídáme celý den skoro každý den. Kdybysme spolu byli 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, tak už bysme se nemohli nikdy vystát! (smích)
Právě jste dokončili natáčení pátého filmu, chcete pokračovat v dalších dvou?
Rupert: Jo, rozhodně. Kdybych teď opustil tohle dobrodružství, byla by to opravdu hanba. Taky myslím, že bych se nemohl dívat na to, jak někdo jiný hraje Rona! To by mě zranilo!
Emma: Ještě jsem se nerozhodla. Pořád si nejsem jistá, pokud jde o hraní Hermiony v dalších dvou filmech. Každý film nám vezme 10 měsíců z roku, během kterých sotva vidíme naše přátele. Je to opravdu namáhavé. A já přemýšlím o svém vzdělání. Ráda bych šla na univerzitu.... Takže o tom ještě stále přemýšlím.
Rupert: Bylo by hloupé přestat, když už jsi toho tolik udělala. Popravdě, kdybych měl hrál vedle někoho jiného než tebe, tak bych se cítil opravdu divně. Když jsme točili čtvrtý díl, tak jsi říkala to samé. Myslím, že budeš i nadále pokračovat v natáčení Harryho Pottera.
Emma: Možná máš pravdu... (smích)
Emmo, znamená to, že si nejsi jistá, že bys chtěla nadále zůstat herečkou?
Emma: Opravdu nevím. Daniel a Rupert jsou si tak jistí, když přijde na jjeich budoucnost. Ví, že chtějí zůstat herci, ale já fakt nevím. Před Harrym Potterem jsem neměla žádné zkušenosti jako herečka, nikdy jsem nebyla na zkoušce. Ke kinu jsem se dostala náhodou! Ráda bych, stejně jako to udělal Rupert, hrála v nějakém jiném filmu a taky v divadle, aby přede mnou bylo živé publikum. Zatím si dávám čas, abych zjistila, co chci vlastně dělat po HP. Nespěchá to...
Užíváte si to, že vás lidé poznávají na ulicích a to že nosíte pěkné stylové oblečení na premiéry?
Rupert: Tenhle aspekt mé práce mě opravdu nepřitahuje. Často se cítím na premiérách a na párty nepohodlně. Pokud jde o to, že mě lidé poznávají na ulicích, pořád jsem si na to ještě nezvykl, i když to trvá už 6 let. Pořád mi to připadá šílené, když někoho znají na celém světě.
Emma: Cítím to samé. Stále se cítím nesvá, když na mě lidé mluví na ulicích, jsem docela stydlivá. Pokud jde o premiéry, tak to na rozdíl od Ruperta miluju! Možná je to proto, že jsem holka! Cítím se opravdu skvěle, když se dobře obleču, aby mi to slušelo před kamerami.
Jakou nejlepší věc vám sláva přinesla?
Emma: To že můžu cestovat po célém světě a dokonce v první třídě! (smích) Kdybych nehrála v HP, tak bych nikdy neviděla Čínu, Japonsko nebo New York.... Tohle je opravdu skvělé.
Rupert: Dostáváme zdarma hodně věcí nebo dokonce slevy v obchodech. To je docela cool! (smích)
Je díky tomu také lehčí najít si kluka nebo holku?
Emma: Ne, vůbec ne! Často se na mě kluci ani neodváží promluvit, protože si myslí, že jsem mimo jejich dosah a že bych na ně shlížele spatra. Ale to vůbec není můj styl. Ještě jsem nenašla přítele, ale neztrácím naději. Stále čekám na svého okouzlujícího Prince.
Rupert: To je pravda. Mě zase honí hodně holek, ale jenom proto, že hraju v HP, nemám to rád. Raději bych se zamiloval do někoho, kdo neví, kdo jsem!
Můžeš nám říct něco o Driving Lessons, filmu, který jsi točil před Fénixovým řádem?
Rupert: Dostal jsem scénář, když jsem točil Ohnivý pohár, a ihned se mi zalíbil. Dlouho jsem čekal na nějou roli, která by byla odlišná o té v HP a která by byla bez speciálních efektů. Bylo to trochu zvláštní točit s tak malým týmem a bez modrého pozadí pro speciální efekty. Ale zažil jsem spoustu legrace a doufám, že něco podobného budu dělat znovu.
V tomhle filmu máš taky svou první milostnou scénu.
Rupert: Jo, taky to bylo samozřejmě docela zastrašující. Ale ne tak moc jako když jsem musel tuhle scénu sledovat na velkém plátně s celou mojí rodinou. Byl jsem opravdu v rozpacích! (smích)
J.K. Rowlingová oznámila, že několik postav v sedmé knize umře. Myslíte si, že by Ron nebo Hermiona mohli byt jedním z nich?
Rupert: Opravdu nevím! Ale pokud Ron opravdu zemře, tak to pro mě nemá nějaký velký význam, protože to bude poslední kniha! (smích) Ale opravdu by mě naštvalo, kdyby zemřel dřív, protože chci být součástí tohodle dobrodružství až do konce!
Emma: Všechno je možné. Nevím, jsetli Ron nebo Hermiona zemřou v sedmé knize, ale přijde mi hodně pravděpodobné, že si dají polibek. Jednoho dne se to stane, musí se to stát!
_____________________________________________________________________
Rozhovor s Em o filmu HP4!!!
Myslím, že ji nutí, aby si sáhla na dno svých schopností. Na konci vyučování má emoční výbuch, protože "Pošuk" Moody je z těch, kdo říká věci naprosto bez obalu, je drsně upřímný, někdy až neomalený. Hermiona vidí, jak si to její spolužák Newille bere příliš k srdci a snaží se na to upozornit, protože jí to připadá nelidské.
Je to něco jako mateřský instinkt?
Ano, to se ozývá její mateřský instinkt. Stará se tak o každého.
Pamatujete si ještě, jak zní tři neodpustitelné kletby?
Ano. Tak první se jmenuje Cruciatus. Druhá je myslím Imperius. A poslední, ta nejhorší ze všech, která vás většinou na místě zabije, je Avada Kedavra. S jejím účinkem se v útlém dětství setkal i Harry.
Moody vzbuzuje strach už svým vzhledem.
To jo. Zejména tím pohybujícím se okem. Když jsem ho poprvé uviděla, řekla jsem mu: "To je strašné, opravdu strašné". Ale vypadá to realisticky. Celá ta věcička místo jeho pravého oka je dálkově ovládána. Mike může říci: "Okay, takže máme tu to naše očičko a já chci, aby v části této scény vypadalo tak a tak". A nebo: „V části tamté scény bude dělat to a ono". Je to jako když režírujete dvě postavy - Moodyho oko a Moodyho samotného. Vypadá to skvěle. Moodyho oko je jako sama postava Moodyho - stále vás šokuje.
Během doby vám Moody přiroste k srdci.
Přesně tak. Myslím, že ano. Je to zvláštní, protože Hermiona se nechá vést svým šestým smyslem a cítí z něj něco pozitivního. Tuší, že je uvnitř jiný, než se zdá. Ve filmu je hodně pasáží, kdy uvidíte, jak se přes svou hrubou slupku snaží o Harryho starat.
Jednou z divácky nejvděčnějších scén bude taneční příprava.
Naprosto, naprosto. Je velmi, velmi legrační. Nikdo jiný by ji tak nenatočil. Ta scéna je skvělým mixem zkušeného ženství a mužské nedospělosti - koho kdy napadlo, že Maggie Smith a Rupert budou spolu tancovat? Je to skvělá scéna. Naprosto skvělá. Jde jim to. Myslí, že ta scéna je velmi legrační. Mike se snažil zachytit tu šílenou trapnost situace - učitelka a neohrabaný teenager, který je ve věku, kdy se dívky a chlapci začínají zajímat o druhé pohlaví, ale žádná ze stran neví, jak na to. Je to legrační, protože postoj děvčat je "Tak jdeme tančit", ale kluci jsou vyděšení "Nikam nejdu, k tomu mě nikdo nedonutí". Při natáčení jsme se moc nasmáli. Taky mě bavil nácvik waltzu, což jsem nikdy předtím nedělala.
Bylo to pro vás jednoduché?
Po pravdě řečeno, bylo. Původně jsme se učili mnohem komplikovanější kroky, ale pak to k mé úlevě zjednodušili. Takže pak už to bylo v pohodě. Mike naštěstí chtěl, aby bylo vidět, že nejsme dobrými tanečníky. Chtěl, aby to na plátně vypadalo pravdivě. Nechtěl, abychom se postavili na značky a odvedli dokonalý výkon. Po pravdě řečeno, jeho záměrem bylo, aby kamera zachytila, že vypadáme vyplašeně a nikdo z nás nemá ponětí, v jaké situaci se to momentálně nachází.
Není na učení se tanci nejtěžší částí třeba to, že se při tom musíte dívat do očí svému partnerovi?
Ano, musíte se dívat do očí a zároveň si šlapete po nohách. Já se stále dívám na nohy. Zkusili jsme taky jednu verzi, kdy si při tanci máme vyměnit ruce, která jde dopředu a která je na partnerových zádech, což mě naprosto rozhodilo, protože já se to původně naučila jen na jednu stranu.
Ženy tanec milují. Muži většinou ne.
Přesně. Přesně. Taky si to myslím. Je to legrační. Děvčata jsou nadšená a kluci jakoby tam ani nebyli, nechce se jim do toho. Je to opravdu úsměvné, člověk by skoro řekl, že je to nějaká obecná pravda. Skoro jako muži na nákupech. To nejde dohromady (smích).
Jak se tento film liší od těch ostatních?
Jedna z věcí, která se Mikeovi a Steve Klovesovi na tomto scénáři opravdu povedla, bylo to, že i když je čtvrtý film mnohem temnější než ty předchozí, je tam i mnoho legračních momentů. Celý ten film je protkán úžasným humorem. A já si myslím, že Mike si s tím poradil naprosto skvěle. Je tu jedna scéna, ve které Harry žádá Fleur Delacourovou o tance, která mě rozesměje, jen si ni to vzpomenu. Mike to chtěl zahrát tak, aby to na ni úplně vyhrkl, trochu při tom křičí, a celé je to moc legrační. Bude to skvělé, uvidíte. Myslím si také, že právě takovým scénkám lidé velmi dobře rozumí, protože požádat někoho, aby si šel tančit nebo na rande, není vůbec jednoduché. Myslím, že každý, kdo v takové situaci byl, si to bezpochyby taky "užil".
To je jeden z největších kladů knihy, že ano? Věci, které lidé znají ze své zkušenosti.
Právě tahle skutečnost je na knihách J.K.Rowling úplně úžasná - lidem by se mohlo vnějšně zdát, že věci jako fantastický a kouzelný svět je od jejich každodenní zkušenosti vzdálen miliony světelných let, jenže ona ty knihy psala tak, abychom si je na sebe mohli vztáhnout. Vzhledem k hlavním postavám možná ne v úplně každé jednotlivosti, ale mnohé z toho každý z nás zažil.
Aniž bych chtěl být příliš osobní, myslíte, že to pro vás po zkušenosti Hermiony bude jednodušší pozvat opačné pohlaví na rande?
Těžká otázka. Myslím, že to bude případ od případu. Ať už to bude jakékoliv, musím si to vyzkoušet na vlastní kůži. Pro žádného teenagera to není jednoduché a já v tom nebudu žádná výjimka. Řekněme to takhle: myslím, že má zkušenost s Hermionou mi to neusnadní.
Slyšela jste o sobě nějakou pomluvu nebo šeptandu, která je tak hloupá a neuvěřitelná, až se tomu musíte smát?
Když jsem se kdysi dostala k filmu, četla jsem všechny články, které vyšly, a často jsem si musela ulevit "To jsem nikdy neřekla. To je hrozné". Teď už mě to nevyvede z míry. Musíte se tomu smát. A po pravdě řečeno, už to ani nečtu. Byla tu nějaká šeptanda ohledně mě a Daniela. Stále se tomu smějeme. Je to legrační.
Co mi můžete říci o Turnaji tří kouzelníků?
Turnaj tří kouzelníků je tradice, která v Bradavicích nebyla alespoň sto let, protože při ní byla příliš velká úmrtnost. Ale nový děkan se ji rozhodl vzkřísit. Takže se do Bradavic na rok sjedou další dvě kouzelnické školy - Krásnohůlky a Kruval. A z každé školy je do soutěže vybrán jeden zástupce, aby ji reprezentoval. Vítěz turnaje získá Pohár Tří kouzelníků, což jeho škole zvyšuje kredit. Myslím si také, že vyhrají nějaké peníze. Bylo to skvělé. Jsem ráda, že se do filmu dostaly i Krásnohůlky a Kruval. Vnáší to do něj mnohem více barev a diváci zjistí, že Bradavice nejsou jedinou kouzelnickou školou. Přicházejí z dálných zemí.
Jak se vám líbilo natáčení pod vodu?
Moc. Potápění mě samo o sobě baví a věnuji se mu i tehdy, když to není ve prospěch filmu. Několikrát jsem byla na ostrově Mauritius a tam jsem se potápěla. Mám certifikát, že se můžu potápět, na což jsem velmi hrdá. Potápečské zkoušky už mám dávno za sebou, takže to filmové potápění bylo jen takové procvičování. Je skvělé, že jsme to mohli natočit na živo my sami, bez pomoci zvláštních efektů.
V čem spočívá podvodní disciplína?
Odehrává se to v Černém jezeře. Harry se toho úkolu velmi bojí, do jeho začátku mu zbývají ještě dva dny, neví, co má dělat, protože ještě nedostal do onoho zvláštního vejce z první disciplíny. Vejce a v něm ukryté vodítko totiž nefunguje tak, jak by mělo. Harry lže Hermioně o tom, že už vodítko má a dělá, že vše je v nejlepším pořádku. Ve skutečnosti je naprosto sám a zoufalý. Nemá nikoho, s kým by si o tom popovídal. Nakonec z něj Hermiona vymáčkne, že vejce ještě nerozběhl a říká mu: "Už na to máš jen dva dny". A on: "Díky, díky, že o tom nevím". Nakonec mu pomůže Cedrick a potom i Neville, čímž vlastně najednou zachrání životy několika lidí. A Harry svůj úkol zvládne.
Co Mike Newell vnesl do příběhu a co dal vám osobně?
Mike si u mě vybudoval velký respekt. Opravdu si myslím, že je to skvělý režisér. Je velmi tvořivý a přímo hoří tím, aby z daného scénáře mohl natočit ten nejlepší film, s ničím menším se nespokojí. Vždy jsem z něho měla tenhle pocit. Přestupuje všechna pravidla a plány natáčení, aby ten záběr, na kterém zrovna dělá, byl úplně tím nejlepším. Myslím, že je to dokonalý režisér, protože látce velmi důvěřuje. Je přesvědčen, že každý jednotlivý detail má svou důležitost. Má pro každého pochopení a každý za ním může přijít, aby s ním věci prodiskutoval. Polovinu chorálů, které studenti z Krásnohůlek a Kruvalu zpívají, napsal ve svém volném čase. Od něj pochází i úžasný nápěv "Dig, Dig, Dig, Dig, Diggory". Když s ním točíte, každá vteřina je plná překvapení. Možná to zní šíleně, ale myslím si, že je prvním režisérem, s jakým jsem se kdy setkala, který by byl i báječným hercem. Snaží se všechno vidět vašima očima.
Respektuje Mike Newell to, že vy sami znáte své postavy úplně nejlépe?
Ano. Naprosto. Chce slyšet vaše pojetí, což vždycky potěší. Zdá se mi, jako bych ho znala celá léta.